Blog

Tak dlouho se s kvalitou čeká, až na hlavu spadne střecha…

Duben 7, 2017

Musejí se nejprve dít katastrofy v podobě padajících střech či mostů, aby se v České republice konečně něco začalo dít kolem kvality staveb? Tedy tématu, o kterém se sice hojně diskutuje a píše, ale v praxi pořád i mnozí odborníci zavírají oči tam, kde by měl být vztyčen varovný prst. Důsledky jsou bohužel často fatální.

Posledním mediálně vděčným spouštěčem debat o tom, jak se u nás vlastní staví, bylo nešťastné zřícení střechy sotva zkolaudované sportovní haly v České Třebové z ledna letošního roku. K vážnější újmě na zdraví bohudík nedošlo, protože sportovci dokázali včas uprchnout.

Otázkou je, zda nám podobně opět neprchnou i viníci tohoto průšvihu? Pověstné prostředníčky zatím vztyčili především ti, kteří vědí, že s kvalitou staveb to dlouhodobě pokulhává u zákazek zadávaných veřejným sektorem. Všeřešícím zaklínadlem je pro státní, krajské či obecní politiky a úředníky co nejnižší cena, která se však ve finále musí odrazit v tom, jak vypadá projekt, realizace i výsledná podoba stavby.

Na jedné straně se nám největší investor, tedy stát, snaží ukázat, že dokáže šetřit, což je zřejmě úřednická prevence proti hrozbě soudních tahanic v případě, že by náhodou vybrali kvalitního uchazeče, který chce zakázku získat za alespoň trochu přijatelnou cenu. „To víte, my jsme prakticky jednou nohou v kriminále,“ vyslechnete si často na fórech, kde se řeší právě zakázky a nákupy ve veřejném sektoru.

No jo, jenže s filozofií nejnižší ceny tam můžete skončit stejně tak, ne? Napadne vás, když vidíte, co se děje a ještě bude dít nejen kolem střechy z České Třebové, ale také třeba zříceného mostu ve Studénce, jehož kauza běží již téměř deset let či mizerně postavené dálnice u Ostravy. Smutné příklady, kdy ani škody na lidských životech zatím nikoho nevybudily k rychlému potrestání viníků.

Poučí se zatím velmi hloupý investor?

Když se chcete dostat k příčinám, jako jsme to nedávno zkoušeli například při setkání se soudní znalkyní Miloslavou Pošvářovou a jejím rozhovoru pro stavební časopis Střechy-Fasády-Izolace, zjistíte, že pes je zakopán v systému, kde stát hraje roli hloupého investora, který neví, co, jak a proč chce vlastně postavit.

Pokud bychom se tak chovali všichni, kteří chceme dobře bydlet ve slušně postavených rodinných či bytových domech, bylo by fatálních havárií tolik, že by odborné časopisy mohly psát jen o nich. Což si sice už dnes z velké míry činí, ale o tom zase někdy jindy…

Soukromý investor naštěstí většinou má dostatek zdravého rozumu a ryzích úmyslů, takže si stavbu s rizikem absolutního kolapsu konstrukcí postavit nenechá. Má výhodu, že se může řídit heslem „Vždyť to stavím sám pro sebe…“. Pokud by to chápal podobně i každý úředník, bylo by vyhráno.

Zatím to však na rychlé zmoudření hloupého investora nevypadá. Jako obvykle se můžeme těšit na návrhy nových zákonů či metodik, které však neřeší podstatu problému. Ačkoli, určitou cestu by mohla ukázat jasná metodika, která by určila cenu projektu, pod kterou už se hazarduje s kvalitou stavby.

Takové řešení v reakci na onu zřícenou střechu sportovní haly navrhla Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).

„Bez jasné metodiky jsme svědky toho, že investor nechce rozhodovat jinak, než podle ceny. Neexistují žádné tabulky pro stanovení mimořádně nízké ceny nebo ceny obvyklé,“ naznačil v médiích její předseda Robert Špalek, co by mohlo zadavatelům zakázek pomoci. Uvidíme, zda tabulky a paragrafy změní myšlení lidí.

Zdá se, že tady máme jednoduchou a zároveň velkou výzvu pro nás všechny. Dokážeme stavět rodinné domy, byty, sportovní haly, hotely, radnice, úřady, dálnice, silnice či mosty tak, aby byly za všech okolností kvalitní, funkční a finančně přiměřené?

(Ilustrační foto: pixabay.com)

Mohlo by se vám také líbit

Buďte první kdo přidá komentář

Váš komentář